Petr Borkovec, úvodní slovo

Není to zas až tak dávno, kdy jsme já a starší báseň Jonáše Hájka s názvem Velikonoce slavili Velikonoce. Šlo nám to dobře, užívali jsme si: spojili jsme oslavy s jednodenním výletem (Jonáš je nedostižný v plánování bleskových výletů), koupili vajíčka a nařezali pruty; pak se zaposlouchali do jazyka místních a vajíčka, bílá a hnědá, dál bělala a hnědla v ledničce (bělají a hnědnou tam v té chatě dodnes), pruty (ráno namočené: to byla, Jonáši, moje aktivita, vzpomínáš?) zůstaly nespletené. Chtěli jsme něco říct, ale nevěděli, jak to říct, přesně vystihnout. Nasekali jsme v té záplavě velikonočních náznaků a spousty němé suti, které se na nás valily ze všech stran, pár asonancí, pár vzpomínek na rýmy a na jiné rituály (zazápasili jsme si v kategorii ozvěn a ozvěn ozvěn; byl to docela tuhý boj). A odjeli do města svátečně naplněni, s lehce zvednutými žaludky. Byly to dobré Velikonoce, smutné a přesné, ironické i soucitné. Plánoval jsem si tenkrát, že bychom mohli pokračovat třeba komentovanou prohlídkou menšího zámku, v pantoflích, po parketách, s hezkou průvodkyní, která odříkává popis vázy jako báseň při okresním kole nějaké recitační soutěže s dlouhou tradicí.

Při četbě nové knihy vidím, že to už neuskutečníme. Alespoň prozatím. Já si myslím, že bys mě teď táhl na túru, která by začala hádkou, pokračovala hádkou, skončila hádkou; na mapě naplánovaná dlouhá hádka se zlatou horskou chatou uprostřed (ale tam bychom nejspíš nedošli!). No, hádka je, Jonáši, jistě silné slovo. Bojím se zkrátka, ani nevím dobře proč, že by ta túra nedopadla. Nějaký jiný rytmus, „něco staršího“ (u Tebe nečekaného) se v nových básních hlásí: nemá to rým, má to výraz, jiná pravidla. Když si ten náš výstup představuju, bojím se, že bys ses najednou začal objevovat na vyvýšených místech u cesty, že bys vůbec tak nějak přeskakoval z místa na místo. Nebo že bys najednou, bez varování, začal mluvit úplně o něčem jiném (a změnil i hlas a jeho sílu). Z jiného času, z jiného prostoru – ráz naráz.  Jako bych čekal odpověď od postavy a odpověděl mi chór. Mně se to líbí a zajímá mě to a vzrušuje – ale nejdu s tebou do lesa! Snad mi porozumíš. Rozumíš?