Básník a literární vědec Michal Habaj (1974) studoval na FF UK v Bratislavě. Je vědeckým pracovníkem Ústavu české literatury Slovenské akademie věd. Je autorem monografií Druhá moderna (2005) a Model člověka a světa v básnickém díle Jána Smreka (2013), spoluautorem Slovníku děl české literatury 20. století (2006) a Slovníku děl české literatury 19. století (2014). Vydal básnické sbírky 80-967760-4-5 (1997), gymnazistky. Prázdniny třináctileté (1999), Kořeny nebe. Básně z posledního století (2000), Básně pro mrtvé dívky (2004) a Michal Habaj (2012). Pod pseudonymem Anna Sněgina vydal sbírky poezie Pas de deux (2003) a Básně z pozůstalosti (2009).

Spolupráce: Literárne informačné centrum

7 modeliek nás delí jeden od druhého: 7 modeliek
vis-à-vis: 7 modeliek nad kávičkou: rozoberajúcich
svoje účesy: svoje ústa: svoje prsia: ako krásny
nežný legoland: poskladá niekto modelku rozloženú
na najmenšie časti? vloží jej medzi pery slová
od Diora: do ruky podá kvet od Armaniho

Olga Stehlíková, úvodní slovo

Otevřete soubor s knihou Michala Habaje a hned dostanete od latinského titulu i podtitulu. Takové klišátko, Caput mortuum, no ne?! To zas bude aluzí... A podtitul by v překladu mohl znít jako Básně ze spekulativní doby po-lidské, takže trochu básnického sci-fi, malá apokalypsa, vymřeme vlastní rukou atd. 

Z tiráže, kterou mělo podle impresa na starost Hnutie za vyčerpavajuce informacie, se dozvíte, že část knihy vznikla v ramci rezidenčneho pobytu v Literaturhaus Krems an der Donau vďaka štipendiu AIR artist-in-residence Krems. Ach jo, další rezidenční sbírka. A humor pokračuje, protože vydání knihy schválil kromě Centrálneho úradu ĺudstva také Urad pre regulaciu basnickej tvorby a ještě asi desítka dalších fiktivních institucí. Hned víte, o co tu bude kráčet. Bude to humor. 

A když si přečtete dedikaci „Národom Európy, ĺudu slovenskému“, pak víte, že toto by se tedy u nás nestalo, na to by tu nikdo odvahu neměl, a to ani v legraci - konec civilizace, taková velkolepá témata my u nás nepojímáme, těch se štítíme, tj. bojíme, a to ačkoli už jsme to dlouho čekali, i mírumilovní orangutani se vybíjejí a oceány už varovně zdvihají své hladiny, podívejte se na tu infografiku. 

Takhle, přátelé, my tu poezii neděláme. Dovedete si představit kohokoli kromě Adama Borziće, kdo by si u nás, v Čechách, troufl použít v jedné básnické sbírce 6x slovo Evropa? 6x?! A co NATO? He? Evropská unie, co, v básni? Apple? Google? 3x byste nazvali báseň Historie?

A teď k té Mrtvé hlavě. Je to Evropa, svět. Jste to vy, jsme to my. Tolik místopisných jmen jako u „Habaja, syna Habaja“ jsem četla snad jedině ve školním atlasu. Habajova mapa ovšem jako by byla nehledě na výčet všemožných toponym slepá. Ukazuje, že nežijeme v zemi, státě, ale na světě, který je jeden, v žádném případě ovšem ne náš - a chcípá.

A řekne-li se prostor, obvykle se říká také čas: a tak si tu připomenete celou řádku historických událostí a epoch, kdy lidstvo zase jednou předvedlo, co umí. 
Podtrhala jsem si tam pár míst, a nevadí mi, že se v nich tepou „nešvary doby“, všechny ty monitory, displeje, okna a plochy, kabelové záškrty emocionality a zjednodušení vztahů na sex:

obloha bola potiahnutá obrazovkou, 
z ktorej sa k nám skláňali hviezdy

Nebo: 

Cristoforo. 
Nezablúď a nezabudni: 
Červená znamená zelená, 
zelená znamená oranžová, 
oranžová znamená červená. 

Nebo:
vždy, keď kliknem na tvár
Krásy, 
tuším, že zázrak sa deje
permanentne a naveky. 

Nevadí mi, že se tu připomenou všechny genocidy, nespravedlnosti a války, minulé i budoucí, vždyť se tu píše i rok 2036.

Myslím, že Mrtvá hlava je poema – jedna poema, nikoli sbírka poemat. Čte se souvisle. Mluvčí v ní stihne udělat pomyslný křížek nad vším, o co bychom se snad mohli chtít opřít, všechno zlehčí až k opuchlé vážnosti, zveřejní, že se jedná o psaní z rezidenčního pobytu, a ještě u toho  stihne myslet na „sexi štětku“ s pevnými stehny ze sobotní diskošky.

Čekáte, že z toho budou čpět technologie, jedničky, nuličky. Ani ne, ani ne. Nebo dobře, trochu: na konci knihy se dočtete, že z „originálu sbírky“ (copak to asi je?) bylo vyřazeno 14 básní a  na 16 místech byl text začerněný. Atraktivní experimentální figura hrající na nedořečenou, tajuplnou strunu vyžaduje čtenářskou aktivitu a posiluje šimravý pocit z míst nedourčenosti. „22 slovných jednotiek bolo pozmenených za iné slovné jednotky alebo spojenia slov“. Musíte se snažit si představit, co leželo pod černou stopou. Nebylo tam bílo? TOTO-JE-experimentální postup.  

Kromě toho jsou tam taky tzv. Návody, jako ze šedesátých: 

Vydaj sa prvou ulicou vľavo
a nikam nepríď. 

A jsou tam anti-zcizovací momenty, podívejte, třeba tady v básni:

OBŽALOBA
Volám sa Michal Habaj a chcem vám porozprávať o vašej smrti

Ani jedno z toho naštěstí není tak důležité jako to, že jsou v této knize skvělé a opravdu vážné básně, na technologiích, politice, historii planety Země a absolutní tvůrčí originalitě zcela nezávislé, třeba tato:

***
Alicka, kde máš otecka? 
V encyklopédiách, 
na Youtube, 
na Googli. 

Tam, odkiaľ prichádzajú 
Habajovia. 

Nene, nikdo z nás to nedělá pro věčnost, všichni pro dějiny. Dějiny totiž zaplnily místo paměti, přečtete si v této knize, a souhlasíte. 

Je to troufale mezinárodní technologická experimentální kniha, která rekapituluje historii lidstva až k současnosti, čtěte ji.