Prequel a jiné básně


Představení knihy Prequel (text Gabriel, obrazy Lipavský, vydal Dusot). Čtení z připravované básnické sbírky Tomáše Gabriela Údolí pokusu o výsadbu bříz. A několik textů Matěje Lipavského z rukopisu.

Petr Borkovec, úvodní slovo

Žádný úvod dnes nemám. Jen oblíbený verš a půl z poezie TG. Je to:


Pak jsem ji viděl, nebo mi někdo řekl, že ji viděl říct, 

vlastně mi to řekla sama, že…


Od dětství mám touhu, jak skoro každý, podívat se na svět složeným okem vážky (nebo okem světlušky třeba). Prostě mít druh zraku, který je zaměřen na jiné priority, než je tomu u člověka. Kdyby přišel čert nebo připlula zlatá ryba – a řekli, že mám mít jakékoli přání, tohle byl vždycky vážný kandidát. Vědci takové výzkumy, pokud vím, dělali a dělají: existuje myslím záznam pohledu světlušky na kostelní věž. Ale už si to nepřeju, protože když čtu Tomášovy básně, připadá mi, že fasetové oči mám.



Tenhle pocit mám i u skladby Prequel. Ale je to složité.

Co to je? Asi básnická skladba. Slovy autorů: Milostný romantický příběh o detektivním příběhu. Slovy autorů: Sonda do temnot vědomí – ovšem doprovázená nádherně barevnými čtverci. Čtenář zpozorní hned, jak tu věc bere do ruky, protože okamžitě cítí, že mezi těmi obrazy a textem probíhá něco podivného. Co to celé je? Příběh doplněný, dovysvětlený „předpříběhem“, který se celý dohromady jmenuje Předpříběh (Prequel) – takže někde je, bude ještě něco? Pokus o zapsání hnutí mysli po dobu třiceti vteřin? Nebo předvedení protivné věty: „A v hlavě se ti promítne tvůj život jako film!“? Jak to číst? Jak to číst tiše, jak to číst nahlas? Mám pocit, že to má být nahlas přečteno nějak celé naráz – kdyby se na jednom místě sešlo tolik lidí, kolik je tam veršů a všichni pronesli svůj verš najednou! Tak by to možná bylo správně. Co to je? Něčím je ten text tak obyčejný, rozbor všednosti, a přitom v každém druhém verši nějaká obtíž, vlna, něco, čeho by byl celý seznam.