Ondřej Krystyník
Anna Sedlmajerová
Marie Feryna

Uvádí a moderuje Jonáš Hájek

Tři básníci nejmladší generace čtou a debatují.

Všechno se děje nenápadně. 

Ondřej Krystyník, Krmení sýkor

Má modlitba se skládá
ze slov „co já vím?“.
Každé sýkorce je pošeptám,
až si přiletí pro zob
a cestou domů – ke koruně –
si snad vzpomenou.

Co já vím, 
co mě mohou naučit – 
třeba o tom,
jak hnízdí v dutině stromu,
jako by zabydlovaly
zobcovou flétnu. 

Na jejich další přílet
pak znovu počkám 
s pohoštěním v rukou,

a co já vím,
třeba se ten chléb promění
a třeba se ta voda
promění nadvakrát.

Tak nebo onak,
já budu o hladu, 
dokud mi z dlaní
nezmizí i poslední drobek.

Teprve poté 
je sepnu k sobě
a pomodlím se –
už beze slov.

Anna Sedlmajerová

cold gate

kobří bohyně vadžet
supí bohyně nechbet
a mezi nimi vrstva viskozního jedu
zvířecí zášť
stéká
ucumlanou skvrnou patlá se
na vršek dream gate
postavené ze zmrzlého nilu

kdo protáhne se obloukem
vyhraje sázku
o líbání se s medvědem
skrze sněhovou masku

jan rak

v boji proti kříži
padajícím slovem
strefil střed dokonale vzedmuté myšlenky
nechal ji krvácet
smál se

smích smíchal s prachem
čertovským lejnem
dětskou slinou
a sklivcem primáta

vzniklo něco upřímného
co mluvilo nejasně a klidně
až slovosled upadl
do ozvěny otevřeného ticha
cha cha