literatura.sk: Mária Ferenčuhová, Černozem

Veřejné čtení z nové sbírky (Vlna 2020).

Básnířka je neopakovatelná v komponování knihy. Jako kdyby to dílo bylo průsvitné. Při opakovaném čtení začneme vnímat vertikálně, čteme verše i celé básně, které jdou skrz. Občas jsme si jistí, že některé básně jsou glosami k jiným. Ale při dalším čtení se jejich pozice vymění. Motivy se v knize často vracejí a ověřují v nových kontextech (vydat se například Černozemí pouze po slovech kůže a pleť, znamená fascinující dobrodružství a dojem, že jsme uviděli předsmrtný sestřih vlastního života). Celá sbírka se zároveň nese ve zřetelném pravidelném rytmu vydechování a nadechování, uvolnění je rytmicky střídáno obavou, jasnost je vzápětí zakalována. Ferenčuhová je pokud se týká kompozice skutečně božsky inspirovaný vynálezce. Jako Leonardo nebo chobotnice.

Petr Borkovec

Michal Tallo pro Máriu Ferenčuhovou do Fra, 29/6/20

„Ako možno z analógovej fotografie odstrihnúť nežiaducu osobu, je od seba možné odstrihnúť aj knihu: navonok vzniknú dve samostatné věci; situácia, v ktorej sa pôvodne neoddeliteľne ocitli bok po boku, však naďalej existuje. Zemřít s Máriou Ferenčuhovou: píše Petr, a ja dodávam: ožiť s Černozemou, pretože každé veľké písanie v nás svety ukončuje a opäť oživuje bez toho, aby nás tie ukončené niekedy opustili. Strach z vlastného písania je jeho nevyhnutná podmienka. Ahoj.“