Jakub Řehák, Divoký taxík

Vzpomínám na den kdy nastal další konec světa
Neviditelný aerosol
Vymetl ulice
Vymetl kanceláře
Byly bez lásky
Byly prázdné
Nový prekariát rozkvetl na houmofisu
Zaměstnanci se probouzeli
S rukama otočenýma vzhůru
V týdnu dny splývaly
Čtvrtek chutnal jako neděle
Neděle jako čtvrtek
Léto se transformovalo
Pohřbil jsem všechny své otce
Bulváry a chodníky se naplnily prachem
Který se valil do horkého dne
Banky a přístavy na podvozcích
Rezavá auta Evropy
Hořící zahrady
Plné falešných palem a opuštěných jezer
Výlety po městě
Báje rostoucí za kulisami kopců
Stačilo dýchat
A starý svět zmizel
V jediném okamžiku

V poslední době myslím na cín v tvých vlasech
Konkrétní poštolko
Tvé jméno bylo žluté jako elektrifikovaný banán
Tvé vlasy hnědé jako dobře smotaný šál
Tvé oči střelnice plné červenobílých terčů
Píšu a na mých zubech jemně jiskří prach
Jak jsem jej posbíral
Po celodenním zápasu s jídlem
Přivydělávám si kladením slov
Zpátky do počítačových kláves

Vzpomínám na den kdy jsem divoce
Opilý dřevěnou grappou
Divoce vyjel za tebou
Divokým taxíkem (Taxi Sauvage)
Je m'appelle étudiant
Tak se to neříká
Napomenul mne taxikář
Kanálem bublaly zprávy
O neplatném hlasování
Ve věcech lásky
Retribuce lásky
Retroaktivita ve věcech lásky
Plánovat lásku jako úkladný čin
Slabiky rozeznívaly tvůj mozek
I dlouhé zpěvné kroky
Plíce se potahovaly perletí
Nachová čára hořela na horizontu
Mezi kancelářskými budovami
Tam jsem spatřil tvé černé esemesky
Které mne doprovodily
Až nahoru do kuchyně
Stáli jsme na balkoně
Viděli svítící konce cigaret
Ozařovat tmu
Prázdný pokoj v okně
Plech betonu
Večer klouzal po okapu
Tvé zářící oči a písek tam dole
Tvé zuby jak harmonika
Na zemi papírová krabička od cigaret
Ve skříni byly uzamčeny
Deskové hry
A ty jsme pak i hráli
Prohrál jsem
Přetáhl jsem ti přes zadek punčochy
Ty ses slastně opřela
Přes jakousi změť věcí
Vsunul jsem zrnko černé kávy
Mezi půlky tvého bílého zadku
Ale potom jsi už stoupala
K trvalému štěstí
K nevyčíslitelným hodnotám
Vita nuova
Má úloha končila
Léto se transformovalo
Holub na chodníku zobal
Ztvrdlý pokojový rohlík
Spadlý z parapetu okna
A růže světa zapomenutá na dvorku
Růže tvých vlasů
Červená růže Evropy
Žlutá růže Asie

Divoký taxíku kam mne zavezeš?

Ten den vítr zatřásl tabulkami skla
Dřívější přátelé už nebyli přátelé a byli z dřeva
Vítr je smetl
Nashledanou ty která mne strašíš ve snech
Tvé oči byly bez lásky
Byly prázdné
Nashledanou Stando
Nashledanou Petře
Byli jste tu a už nejste
Ten den jste už nebyli přátelé
Vítr vás snědl
Ten den jsem za skleněnými zdmi zimní zahrady
Pronesl slovo: „La Dissymétrie“
A zapaloval holkám vlasy
(Konkrétní poštolko
Nejlépe hořely ty tvoje)
Ten den jsi se vynořila z černé ulice
A tvé bílé ruce držely
Smotaný papír s nápisem Sebeobrana – Self defence
Rakovinový mozek mi spřádal příběhy
Revolver byl ukrytý v kůlně
Rozpadalo se tajné letiště
Plné zelených lián
Pokoj nemocnice byl vystlán zlatem
Byl jsi to ty Stando
Byl jsi to ty Petře
Byla jsi to ty která mne strašíš ve snech
Měl jsem nasazenu vaši tvář

Divoký taxíku kam mne zavezeš?

Vzpomínám na den kdy jsem pil dřevěnou grappu v baru
Ukrytém na dvorku v Karlíně
O kus dál les rozvětvených Péťů
A jiných přízraků
O kus dál v pískovém lomu za městem docházelo
K popravám číšníků z pražských restaurací
V ústech jsem pocítil
Dřevěnou příchuť alkoholu
Rozléval se a hořel
V žaludku
V žilách
Elektřina sršela
Zavíral jsem oči
Když se náhle dva dřevěné sloupy od sebe oddělily a padly
Bez hluku
Jako dva střední listy obrovské konvalinky
Dřeva alkoholu
Ťukala o sebe
Vydala charakteristický zvuk
Ťuk ťuk
Černá sezóna
Divoký taxíku
Ten den jsem umíral
Tělesná schránka se vyprázdnila
Do všech keramických záchodů světa
Když jsem sám před tím nemoh’

     Lejno ze zlata
     Cinklo o porcelán
Merde d'or
     Carillon sur porcelaine

Břicho se vyprázdní ve zlaté nemocnici
Divoký taxíku kam mne zavezeš?

Uprostřed města
Někdo bere dlažební kostku
A mrští mi ji do čela
Básníci zemřeli
Jsou to nejkrásnější mrtví
Říkají že pláže tam dole jsou černé
A já mám pocit že jsem porodil mouchu
Černou mouchu na chodník
Kde ve spárách
V černém písku
Leží hrob světlušek a motýlů
Zavíral jsem oči
Když se dva cípy lesa pojednou oddáleně zhroutily
Bez hluku
Jako dva listy vprostřed nesmírné konvalinky
Nashledanou Stando
Nashledanou Petře
Byli jste ale už nejste
Zaprášený strom Evropy šustí jak bankovky
Které propadají
Nashledanou ty která mne strašíš ve snech
Svou ledovou tyčinkou
Bankovky šustí jako zaprášený strom
Růžová auta Evropy
Rezavějící na zchudlých silnicích
Představují novou nadřazenou třídu
Rty svíraly slova jako skřípající past
Kanálem bublaly zprávy o neplatném hlasování
Ve věcech lásky
Má úloha skončila
Plíce se potahovaly perletí
Léto transformovalo
Starý svět zmizel
V jediném okamžiku