Kdo chce číst, čte

Devátý otevřený večer v café Fra. Chcete-li číst (poezie, próza, divadelní texty, všechno mezi tím), napište prosím na adresu borkovecpetr(at)gmail.com (do pátku 1/11/19). Podrobnosti pak. Díky.

Michal Kvirenc

musim

musim zateplit kůlnu
aby mi nechcíply křepelky
to je moje na konci tunelu
tys nikdy ani neškrt

musim koupit novej kotel
taky se tě neptám
(jestli peletky nebo olej) 
kdybys aspoň dostudoval 

já prostě musim takhle čumět
ubližovals mi odjakživa 
dětstvím a buřtama
do xichtu se mi to propsalo

pro tvoje děti bych se rozdal
jak jinak už lásku vyjádřit 
fólii z domečku jsem sundal
jo a parkovat můžeš 
v jinym světě

už je to rok

možná víc
co obalilas
řízky v kokosu

skákal jsem do stropu
jaký humor
stáří udělá

byla v tom ještě pořád
láska
nepodmíněná
ničím

Anna Luňáková

Mráz přede mnou (úryvek)

hvězdy jsou kameny
taky zemřou na opotřebení materiálu
písně začínají
a o konci už padlo nějaké to slovo

láska je nálada
sveďme to na čas
to mihotavé a tak dále polských strání

z cesty do postele
a duchny plné kamení
nic se nezmění
mám na mysli mlhu
pomalu vkládanou do kapesních nožů

moc prostých věcí nestačí
já nechci
jenže uzly na kapesníku
abych nezapomněl zapomenout
nejsou přesné

nechci aby mi ukradli místo kde jsi

mám na mysli knihu budoucnosti
a svědectví kde vše popírám

ne ne 
není mužů
už není mužů
už nemůžu nemůžu

jím smotané prachové koule 
a momenty odrolené z milování
a to jsem kdysi uměl být stručný
v Oděse úděsné ryby žárlivostí
a tak dále plavou!
ach YL 88
až dohoří petrolejka
piš

žádný den není k ničemu vhodný 
ale je v něm místo
a v něm je roh
v něm stín tam to je

kouříme i když se to nesmí
a je to modré růžové pohádkové
něco takového nemůže nikomu ublížit
ale to co se děje v tabákovém tichu potahu … 
je v doteku
čelit tváři
přestože není vhodný den 
a když se valí bulvy 
slepené kočky čučí jak se někdo líbá                    
když rozkrok 
tak název místa kde byli vloni na dovolený
když ještě můžu tak jistě
jako by se cokoli dalo opakovat
ano
na dvorku kráva ještě hubou mele 
a Němci v Linci vyráběj sušenky štěstí
ale je to v doteku?
asynchronní anekdota, to zní složitě
prosté: nic není nikdy dost 

ve srovnání
poetika

máme v nich zálibu jsou-li zvláště zdařilé 
v podobách těch nejošklivějších zvířat a mrtvol

piroutte se dělá jemně štíhlou nožkou
pomalu sunutou vzhůru po omítce baráku
tak mocně vysokou až se koleno cele a kolmo
vzpříčí a umocní páteř vypnutou do hadí rotace
laskavě je vložen do kolenní jamky ten nejdražší panák

větřík z dubna čísi vášně vlaje šatičkami 
ježíši; to je snad svoboda evropské dějinnosti nebo tmavý sen

žádný den není vhodný
k nárazu nárazových pohrom
ich neslyšná problematik die Problematik
a žena semeniště hříchu
vytučňuje mapám hranici
Q 
dva tisíce let myšlení a došli k závěru
že mít pravdu nebo mít problém je totéž

mít ženu
být ženu
bít ženu
mýt ženu
já vím že se to nesmí 
skákat sem a tam po lávovém kamení
být kamzík a všude házet listy
abych ukázal že můžu
ale já můžu
ženu, mám třpytku v umyvadle
včerejší noc
a škraloupy na mléčném
mám požadavek: říct to 
takové dojemné nic
jako čísi prvotina 
nebo ničemnost dětství 

nikdy nikdy aspoň na mýdlo být musí 
nikdy se nezastavím docela bojím se přestat pracovat
ale v kaštanovém laním oku 

stojím
i jíst se musí

ženy jsou sítě poznámkových bloků 
adeptky vysokorychlostních kroků
zastánkyně ticha a utišených slov
stromy káva víno a vůbec 
plezír rostlinného

mám sny světa a přesto závidím řekám
možná jsem prostě otevřen milostnou ranou
a každé zhaslé světlo v noci je kapka vosku pod víčka
jsem tupý 
a stojan na oči a křivdu
nebo jako padnuvší strom v lese
odmítám vydat zvuk
když není kdo by jej uslyšel 

tak ať se prostřou snadné obrazy
ať splývá zrak 
jen ztratím jméno
prosím ať něha přežije smrt po příjezdu 

ne nelze chválit marnost, já vím 
ich je místo ach  
a magie technika náhody

TO TA LI TA RIS TIC KÉ OD KOU ZLE NÍ
že stroj je rys člověka

v prostředí slezin žaludků a střev
a v prostředí slova
co když se to skutečně celé stane znova?

tak znova! hlavo troj úhel ník ova!
napoleon nebyl malý

ceci n’est pas
červená řepa 
n’est pas poésie
DNES DOŠLO HOVĚZÍ

šílenství je nějak opoceně málo

ticho

ať 

padá

do klína

rozkoše
rozkoš 
to je tvé jméno
jsou ještě místa bez andělů 
tak je vlož tam
své malé prsty do velkého světa 
občas je i v Portugalsku český déšť 
mám podezření že svět se točí rád

mám také světlé oči a rychle vidím zle
a on se točí rád se točí 
hromádky nocí se v něm taví 
- umíraj orangu tani
klap! jako synkopa
blbost je stejně jen výkladní skříň saudade 
asi to slovo prodám až se vrátím
asi se pod něj schovám 
Portugalsko nic neříká
je poledne tedy čas na turecké sedy 
mám rád ten tvar
a fakt že jinde bychom byli milenci
ale není žen 
a nechce se mužů
tví lidé tvrdí že nemáš rod
tak aspoň v něčem jsme si podobní

Portugalsko