Po knize Petříček Sellier & Petříček Bellot vydává Petr Borkovec novou knihu povídek s názvem Sebrat klacek (Fra, 2020).

Když čtu Borkovcovy texty, mám pocit, jako bych znovu jako malý kluk hrál kuličky. Zostřeně se vidím, jak žmoulám v kapse otlučené hliněnky a závistivě pozoruju odlesky zapadajícího slunce na Frantově duhové skleněnce neomylně se kutálející do důlku. (Jenže to má dva háčky: kuličky jsem nikdy nehrál a žádného Frantu neznám.) A zmocňují se mě při četbě podivné choutky. Třeba pozorovat klíčovou dírkou tetu ve sprše, kterou jsem taky nikdy neměl (sexy tetu, ne sprchu). Nebo odvalit kámen v lese a tetelivě se otřásat slastným hnusem při zjištění, že se tam v lepkavém vlhkém přítmí skrývám já sám s libovolným sudým počtem nohou. Nebo leštit slova, dokud se nezačnou smát. Ty texty jsou zkrátka výzvy k cestám do znepokojivých krajin, kam se každý chce zaručeně vrátit, přestože tam nikdy nebyl.

Petr Zavadil