Stará dobrá mladá krev: Čeští a slovenští básníci, narození v letech 1985–2000. Dramaturg a moderátor cyklu Jan Škrob.

Debutová sbírka Marka Torčíka z roku 2016 se jmenuje Rhizomy a odkazuje na jeden ze stěžejních konceptů mého oblíbeného francouzského filozofa Gillese Deleuze. Rhizom – oddenek – je v kontrastu ke stromu metaforou myšlení a života bez jasné hierarchie a posloupností. Rhizomatická struktura nemá jasný střed a okraje, je to mnohem rovnoměrnější síť vztahů. To má důsledky nejen filozofické, ale i politické. A básnické.

Básník-filosof, básník-lingvista, básník-průzkumník – Marek Torčík!

Jan Škrob

Marek Torčík (1993) je básník a anglista. V roce 2015 získal v rámci Literární soutěže Františka Halase Zvláštní cenu Klementa Bochořáka, která umožňuje knižně dosud nepublikovanému autorovi vydání básnické sbírky. Výsledkem byla jeho debutová sbírka Rhizomy (2016). Za cyklus B., modrý vlk získal v roce 2018 prémii v česko-slovenské literární soutěži Básne SK/CZ, v roce 2020 se ve finálové desítce téže soutěže umístil znovu s cyklem de-subjekt. Marka Torčíka je možné považovat za experimentálního básníka, zároveň ale i básníka angažovaného. Ve svých textech není přítomen jako lyrický subjekt, ale spíš neviditelný pozorovatel a radikální glosátor.

Jan Škrob, Úvodní slovo ke čtení Marka Torčíka

Jednou jsem si s Markem Torčíkem povídal na ulici před Fra – už si nevzpomenu, na jakém čtení to zrovna bylo – a on mi říkal, že si spíš než jako básník připadá jako lingvista, který empiricky zkoumá možnosti jazyka. Osobně si dovolím trvat na tom, že Marek Torčík básník je. Zároveň ale přistupuje k poezii jinak. Jednou z jeho misí je odvrácení od lyrického subjektu, neustálého akcentování první osoby, které k velké části poezie prostě patří. Torčíkův cyklus básní, který se umístil mezi deseti finálovými příspěvky soutěže Básne SK/CZ, se jmenuje de-subjekt, což něčím vystihuje autorovu tvorbu jako takovou. Zdánlivá neosobnost ale mate. Poezie Marka Torčíka je zároveň živá, svým vlastním způsobem vášnivá, v kontaktu se světem. Hra s odosobněností je tady něco jiného než oddělenost. Marek Torčík taky subjekt neškrtá, ale překračuje.

Marek Torčík je básník, který se snad částečně záměrně drží v ústraní. Navzdory kvalitám jeho tvorby se o něm relativně málo ví – i proto, že se moc neobjevuje na akcích, kde je dobré být vidět, neprosazuje se, nepropaguje se. Snad se i trochu skrývá. A v něčem to dokonale odráží právě dominantní charakteristický rys jeho tvorby. Torčíkova debutová sbírka z roku 2016 se jmenuje Rhizomy a odkazuje na jeden ze stěžejních konceptů mého oblíbeného francouzského filosofa Gillese Deleuze. Rhizom, oddenek, je v kontrastu ke stromu metaforou myšlení a života bez jasné hierarchie a posloupností. Rhizomatická struktura nemá jasný střed a okraje, je to mnohem rovnoměrnější síť vztahů. To má důsledky nejen filozofické, ale i politické. A básnické.

Básník-filosof, básník-lingvista, básník-průzkumník – Marek Torčík!