„V našem rodinném řadovém domku mám jeden pokoj vyhrazený jako ‚pracovnu‘; v ní je veliký dřevěný stůl (ručně vyrobený), kam se vejde obrazovka počítače a klávesnice, nalevo je kalendář, napravo malý elektrický vařič na průběžné ohřívání kávy, přihrádka s tužkami a propiskami všeho druhu a místo pro dva telefony (pevný a mobil), a dále několik vyrovnaných hromádek knih, s nimiž je třeba ‚něco udělat‘ (přečíst, napsat recenzi, ozvat se autorovi apod.). Nad stolem jsou dřevěné police na celou šířku stolu, tj. asi 150 cm, na nichž spočívají: tiskárna, rádio, pořadače s cédečky, o patro výš šanony s materiály podle témat a ještě o patro výš spousta knížek, do nichž čas od času potřebuji nahlédnout (slovníky, encyklopedie, příručky apod.). Výhoda mého pokoje spočívá mj. v tom, že je orientovaný na jih a z okna mám krásný výhled na naši zahrádku s několika stromy a keři růží a dále na malý parčík a pěší chodník, po němž chodí děti do místní školy a pejskaři. Za jasných nocí lze krásně pozorovat Měsíc, jak dorůstá, anebo naopak couvá, anebo teď v zimě Orion – velice inspirativní pohled. Kromě zavedeného pořádku na pracovním stole mám ráda klid kolem dokola a tichou hudbu, takže je jasné, že nejraději pracuji pozdě večer a v noci – jako správná ‚sova‘.“
Libuše Valentová od roku 1980 do roku 2019 přednášela na FFUK dějiny rumunské literatury, historii a kulturu Rumunska a úvod do literární teorie. Autorsky se podílela na Slovníku spisovatelů – Rumunsko (Odeon 1984), je hlavní autorkou Slovníku rumunských spisovatelů (Libri 2001). Uveřejňuje studie týkající se moderní rumunské literatury, lidové slovesnosti a recepce rumunského písemnictví u nás. Napsala hesla o rumunské literatuře a výtvarném umění pro několik českých encyklopedií. V Rumunsku publikuje v odborném tisku a je korespondentkou bukurešťského týdeníku România literară. Od roku 1991 působí jako jednatelka Česko-rumunské společnosti se sídlem v Praze. V letech 2005-2013 uspořádala ve spolupráci s Rumunským kulturním institutem pět mezinárodních rumunistických kolokvií. Z francouzštiny přeložila přednášky Catherine Chalierové o filozofii Emmanuela Lévinase (1993, 1995) a s Jiřím Pelánem Poetiku prózy Tzvetana Todorova (2000). Publikuje překlady z rumunských básníků, prozaiků a esejistů jako jsou Marin Sorescu, Ana Blandiana, Mircea Dinescu, Claudiu Komartin, Ileana Mălăncioiu, Emil Brumaru, Elena Vlădăreanu, Robert Şerban, Ioan Es. Pop, Nicolae Prelipceanu, George Călinescu, Gabriel Chifu, Andrei Cornea, Gabriel Liiceanu aj. Je držitelkou řádu „Za věrné služby” uděleného prezidentem Rumunska (2002).
Knihy a časopisy, z nichž se čte:
Ana Blandiana, Řeka s jediným břehem, Praha, Festival spisovatelů 2020.