Básník a překladatel Radek Malý čte Ilanu Shmueli a básně z nové sbírky.

Spolu s autorem čte Julia Miesenböck.

Petr Borkovec, K novým básním Radka Malého

„Dnes ráno v 5.37 vyhynul další živočišný druh,“ začíná Radek Malý svůj Atlas bytostí. To skoro vypadá, že se Radek rozhodl přispět do české debaty o environmentální poezii a podložit ji nějakými opravdu ráznými texty.  Ale vzápětí čteme, že ten poslední divoce žijící zástupce druhu, „to neznámé zvíře – se polilo benzínem a upálilo v průjezdu“. Bude to asi komplikovanější.

Radek Malý napsal atlas, to jo – ale atlas o několika patrech, zdá se mi. Takový atlas atlasů. 

Co báseň to bytost, co stránka to exemplář, každý exemplář je označen jménem, krátkou charakteristikou a pak je k němu přiložen ještě lístek s něčím, co se ho tak či onak týká. Možná tam budou i obrázky – ale asi ne. Doufám, že ne.

Pak je to taky atlas v jiném smyslu. Autor atlasu do své práce zahrnul mnoho existujících zvířat a taky dost lidí (hodně místa například věnuje sám sobě a své ženě). Ale s velkou náruživostí do atlasu sebral bytosti někde mezi zvířaty a lidmi, těch je tu nejvíc – a autor si zakládá na tom, aby na té stupnici mezi člověkem a bestií na každém dílku seděla jedna bytost: a tak tu jsou bytosti, které jsou vlastně lidi, lidi se vším všudy (normálně třeba zdraví: Dobrý den!; ale zároveň už trochu, maličko lidmi nejsou, je na nich něco divného), a potom tu jsou jasná zvířata, například jelen kudu (která ale mají úplně nepatrně nakročeno k lidem a jejich světu). A mezitím je hrozně moc kombinací – a právě na jejich pojmenování, správné katalogizaci a odstupňování si náš básník Radek Malý zakládá.

A nakonec je jeho sbírka atlasem žánrů a jazyků. Jsou tu recepty a bajky a seznamy a kvízy a hádanky a encyklopedická hesla a povídky ve verších a něco jako limeriky a usnesení a recepty a kvízy atd. A je tu rozmazlený trendy jazyk, archaický jazyk, artistní čeština, odposlechnuté městské nářečí atd.

Zvláštní kniha: ten žalozpěv za vyhynulými druhy zvířat a úšklebek nad lidskou pýchou v ní je, ale jsou v ní taky zoufalé výkřiky nad životní rutinou a osamělostí a taky oslavy člověčí fantazie a vtipu. A nemůžu se zbavit dojmu, že je to taky velice intimní knížka o partnerství a manželství.

Shrnuto: Zvířátka a lidé pro všechny – akorát, že děti se vyděsí a prchnou bez ohlédnutí, a dospělým se udělá hrozně špatně (sliny, krkání, kýbl, včerejší jitrnice v záchodové míse atd.).