„Paní docentko,“ zeptal se, „jak vypadá stůl, kde pracujete?“

„V posledních letech mám stůl a několik stolků. Na stole počítač a pro někoho možná chaos, vlevo mistička s všemožným bordelem (jsem levák), tři dózy na tužky a pera, štětce (co je používanější, je vpředu, co míň, vzadu), o lampičku opřené dvě fotky – táty a syna, ani jednoho už nemám, ale kontrolujou mě, vpravo mobil, zrcátko, elektronický slovník a hadříky na brýle a obrazovku počítače (jsem levák). Taky myš, bez ní to neumím. Stůl má vysouvací plochy, kam dávám texty aktuálních přednášek (ale mluvím zpaměti) a pod nohama chaos, který dvakrát do roka třídím (nahromaděné poznámky, testy, tištěné články, rukopisy). Přídatná kombi tiskárna a skener hned vedle. A pak první stolek, kam se vejdou odborné knížky, co je právě čtu, a nějaké ty kaktusy. Další plochy téměř pracovní jsou spíš odkládací, v pokoji mám rozesetých několik knih různého druhu, rozečtených a rozevřených, ale taky hromádky knížek k rozdělaným projektům. A ještě knížky, co čteme s vnučkou Aničkou, česky a německy, atlasy a publikace k prohlížení.“ 

Miriam Löwensteinová (1958) je česká koreanistka a překladatelka. Po absolvování oboru koreanistika-rusistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala jako odborná pracovnice v Orientálním ústavu Československé akademie věd. Roku 1992 na základě grantu Korea Foundation pobývala v Korejské republice. Od 1993 působí jako odborná asistentka v Ústavu Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (seminář koreanistiky). Publikovala řadu článků a esejů o staré a moderní korejské literatuře v časopisech Nový Orient, Archiv orientální, Světová literatura. Věnuje se překladům a interpretaci korejské prózy a poezie.

Knihy, z nichž se čte:

Čítanka klasické korejské literatury, Praha, Nová vlna 2020.
Básně Kima Klobouka, Praha, DharmaGaia 2009.
Ko Un, To je, Praha, Nová vlna, 2011.