Bernardeta Babáková (objevující se někdy taky pod pseudonymem Bernadeta Tabáková a pravděpodobně splynutím obojího jako Bernadeta Babáková) patří už delší dobu k výrazným českým básnířkám mladé generace. V červnu 2020 jsem napsal, že na její knižní debut se zatím netrpělivě čeká. Jsem rád, že jsme se dočkali: letos na podzim jí v nakladatelství Dobrý důvod vyšla básnická kniha s názvem Sdílení polohy bylo ukončeno. Bernardeta Babáková píše zdánlivě jednoduchou poezii, civilní texty. V těchto zápiscích a pozorováních věcí, lidí a vztahů ale vystupují na povrch velká témata a důležité otázky, byť často v náznacích nebo úsporných obrazech. Na rovině sociálně angažovaného psaní, ale i duchovní a milostné lyriky pro ni není primární hodnocení, ale pozorování. Pojmenování situace. To ale neznamená, že Bernardeta Babáková ke světu, který popisuje, nezaujímá žádný postoj – umí být naopak i radikální, ovšem i tato radikalita v sobě má podobně jako její imaginativní proudy něco introvertního, úsporného. Velmi mě těší, že je tento velmi svébytný a křehce strhující hlas mladé české poezie konečně zachycen i v knize a byla to pro mě vítaná příležitost Bernardetu Babákovou konečně přivítat ve Staré dobré mladé krvi.

Bernardeta Babáková se narodila v roce 1994 v Brně, studuje doktorský program na Janáčkově akademii múzických umění, pracuje v sociálních službách. Kromě poezie se věnuje mimo jiné tvorbě pro rozhlas a divadlo.