Entomologious
Musaši Entertainment Company
Komorní loutková inscenace o broucích, lásce, stáří a smrti. Netřeba hledat konkrétní příběh, je totiž zmatený jako stáří samo. Autorské představení studentů DAMU Terezy Havlové a Adama Páníka.
Texty o broucích (o motýlech méně) a zakládání a vedení entomologické sbírky čte Petr Borkovec.
Petr Borkovec, úvod
Dobrý večer, když jsem před časem viděl představení Terezy Havlové a Adama Páníka s názvem Entomologious, vybavila se mi jako první jedna věc: dávné preparování hmyzu, napichování brouků v horní části pravé krovky, nekonečné srovnávání a obepichování nožek, tykadel a makadel nejtenčími karlovarskými špendlíky – dlouhé hodiny, v nichž jsem se kdysi hrabal v preparačních entomologických krabicích a pak miniaturním písmem popisoval identifikační štítky. Vzpomněl jsem si na miniaturní kapku lepidla, kterou bylo třeba podlepit nějakého miniaturního kvapníčka – a na to, jak ta kapka byla často příliš velká, a všechno se pokazilo. Vybavilo se mi to hrbení se nad tou prací a to, jak to bylo všechno malé a bylo třeba se soustředit.
Díval jsem se na to představení – a vzápětí začal myslet na babičku Ágnes, která měla prsty silné jako větší exempláře roháčů a která mě při téhle práci pozorovala a nevěřícně kroutila hlavou a chválila moje „šikovné prsty“ a pořád opakovala, že oslepnu. A taky na svou profesorku přírodopisu, která mě spiklenecky brala do kabinetu a otvírala skříně se starými brouky pokrytými síťkami, které utkali roztoči, se starými brouky, jejichž odlomené části těla chrastily v krabicích. Vždycky mi něco darovala. Byl jsem tak šťastný. A taky jsem si vzpomněl na noční hrozně živé sny z té doby: čínská střevličí farma, kde se v ohradách honí tisíc různobarevných střevlíků velkých jako koně. Nebo preparace metodou „kanadské komůrky“: nosorožík kapucínek zalévaný umělou medovou pryskyřicí. Už ten název: kanadská komůrka!
A v jednom okamžiku při sledování jejich představení jsem se dojal a zároveň ucítil chloroform (stará vůně, na kterou jsem zapomněl), mě napadlo, že bych Terezu a Adama a jejich uskupení Musaši Entertainment Company pozval do Fra, a před tím přečetl několik textů, které se k jejich nejkřehčímu a minivěcičkovému představení o velkých věcech (oni sami říkají: „o broucích, lásce, stáří a smrti“) vztahují.
